Prohledat tento blog

úterý 14. srpna 2018

ZÁLIV MIRABELLO

Srpen na Krétě, řecká pohostinnost, silný vítr a nádherný skály. Čas vyčistit si hlavu a zafotit si mimo Prahu, která je sice krásná, ale už mě to tak moc nebaví. Vyrazili jsme do Eloundy, kde to žije rybářským životem a je tady směsice turistů převážně z Francie a Polska. Tradiční vesnička je lemovaná kamenným pobřežím. Kotví tady malý loďky i parádní jachty a sem tam se válí přítulná kočka. 
Centrum není moc velké. Letos mezi suvenýry nevedou otvíráky ve tvaru penisu, ale divný hodně chlupatý pantofle. Možná už jste je zahlídli i v Čechách, vypadají jako dřeváky s účesem Alberta Einsteina. 
Malá písčitá pláž se tu najde, takže o klasickou válečku na lehátku jsme nepřišli. Výhled stojí za to. Celý záliv lemují hory, který vypadají jako tapeta a koukáte přímo na malý ostrov Spinalonga, kam každou hodinu vyplouvá skupina návštěvníků. Co je na Spinalonze tak zajímavý? Tak předně tam v padesátých letech vozili pacienty s Leprou. Zajímavější je, že se nepíše, jestli už tam žádný z nich není... no určitě ne, ale může být zajímavá představa, že když tam muž ženu požádá o ruku, tak mu ji dá. Doslova. 
Zpátky z padesátých let. Na Řecku miluju kuchyni a líbí se mi, že se ke každýmu drinku podává občerstvení a k účtu pálenka a talíř šťavnatýho ovoce. V Eloundě zpívají andulky v klecích, tradiční hudba z restaurací a sršně tu mají už ty malý vzteklý, ale žádný problém s nimi nebyl. Problém byl ale jinde, i když ne tak úplně. Tady skoro nejsou chodníky, ale hustý provoz ano, takže si člověk musí dát pozor. Především, když si chce něco zajímavýho vyfotit, tak se musí hlídat.
Fotky mi vyšly krásně, teda podle mýho skromnýho soudu a tady je první ukázka toho, co na vás čeká v případě, že se na Krétu chystáte.
Na závěr ještě poznámka ohledně výletu. Příště bychom se ubytovali v Agios Nikolaos a do Eloundy jen zajeli na výlet, než obráceně. Přece jenom je Nikolaos větší a má víc možností na vyřádění se.









sobota 30. června 2018

NOVÁ RABYNĚ


Vyhlídek na Slapy je vícero a dnes jsem se koukla z vyhlídky vzdálený dva kilometry od Nové Rabyně. Výborný místo pro motorkáře, kteří si udělají malou přestávku a ještě lepší místo pro majitele občerstvení přímo v cíli. Před cestou je určitě dobrý si vygooglovat, co všechno na výletování můžete vidět. Tak mi neunikla vyhlídka Homolka, schovaná v lese asi sto metrů za oficiální vyhlídkou s občerstvením. Nebyla tu ani noha a mám odtud tyhle fotky. Snad se vám výhled taky líbí a jestli se sem chystáme, tak jen upozorním, že nic jiného tu na koukání není. Prostě přijedete autem, na motorce, nebo na kole a můžete jet dál. Pro pěší nic moc, protože k vyhlídce se dostanete jen po hlavní silnici a na courání v lese po týdnu v práci se můžete těšit až po dvou kilometrech. Ale ten les tam čeká a voní.
Ještě bych ráda vzpomenula na kemp u autobusový zastávky. Jméno jsem nenašla, ale mohl by se jmenovat Kemp duchů. Co jsem se podívala na mobilu, tak loni byl zřejmě plně v provozu, no dnes vypadal jako po jaderným výbuchu. Všechny budovy prázdný, zarostlý, jen u řeky se opalovalo pár otužilců při dvaceti stupních. Věřím ale, že když je vedro k padnutí, pláž se zaplní i tak a všechna šlapadla budou vesele brázdit přehradou. No v sobotu byla volná k vyfocení.








neděle 17. června 2018

DAVLE: Posázavská stezka

Díky za turistický značení, který nabízí spoustu míst k obdivování. Kolem řeky mě vedla červená. Cesta začíná přes Davlovský most, který je hned u zastávky Davle Obec. Z Prahy se sem dá dojet ze Smíchovského nádraží za asi 45 minut a krásných dvanáct korun. Počasí nádherný, tak proč si  v neděli přispat. 
Posázavskou stezku lemují útulný chatky, bohužel teda záplavová oblast. Ale když neprší, hned bych tu bydlela taky! Podél řeky nahozený pruty, všude samá loďka a opuštěná posezení. Z chat hraje rádio Blaník, takže klasická kulisa. 
Stezka není nijak zapomenutá, potkáte tu dost pěších turistů. Na objevování přírody se mi moc líbí, že se každý zdraví. Tady se čerpá energie a nasává vůně.