Prohledat tento blog

sobota 24. března 2018

VATIKÁN

Když je nějaký místo fakt boží, tak v případě Vatikánu nejde o zmetkový přirovnání. Stát ve státě nejde minout, v metru má vyhrazený hned tři stanice. My se sem vrátili třikrát, ale ne proto, že by nás zajímala trasa z různých stanic. Napoprvý omylem, když jsme hledali Fontánu Di Trevi. Druhý den už cíleně s tím, že navštívíme Baziliku sv. Petra a udělám si legendární fotku z kupole bazliky. Třetí den se šlo zase přes Vatikán, protože nás zradila mapa a odsud bylo snadný najít metro.
Fotku náměstí ve tvaru klíčový dírky nemám, protože jsem v životě neviděla tak dlouhou frontu turistů, kteří směřovali dovnitř. Opravdu, po pěti minutách snahy dojít na konec čekačky padlo rozhodnutí oželet Sixtinskou kapli. Navíc pršelo, takže kdo by dobrovolně mrznul v dešti? Teda kdo... milion lidí ano! Očividně nebyli tak rozmazlení a bezbožní jako my. A ještě jednou to musím zdůraznit. Představte si, že se chcete zařadit na konec fronty a jdete. A jdete. A jdete, ale konec prostě nikde. 
Náměstí je ovšem krásný, lemovaný sloupy a uprostřed stojí egypstský obelisk, který (stejně si myslím, že přes něj papež chytá wifi) sem byl přivezen, když vládl Caligula. Je to podobný, jako když si z dovolený v Egyptě přivezete na památku magnet na lednici ve tvaru velblouda, ale jste císař, tak suvenýr musí mít nějakou úroveň. 
Místo rozjímaní nad architekturou nás čekalo zahřátí v kavárně. Vím, že bych měla být v tomto článku okouzlená Vatikánem, ale moje přízemnost mi velí pomlouvat italský záchody. Hrůza a děs, kromě letiště bych zaplakala, a to i v dražších restauracích, což jsou v centru samozřejmě všechny.
V závěru, abych nekončila toaletním vzdechem, se ještě vrátím k vatikánskýmu ruchu. Je vtipný pozorovat jeptišky, který chodí na limču do stánku naproti a vesele si štěbetají. Určitě probírají svýho chlapa, což je Bůh. Všude je spousta turistů a překvapivě nás za celou dobu italskýho výletování minula jen jedna česká skupina s prohlášením, že počasí je na pizzu a že to balí... místo pizzy ale řekli tu sprostší variantu. Prostě se jim taky nechtělo čekat, a tak to je asi naše národní ražení - nečekat ve frontě, ani kdyby na jejím konci Papež rozdával nový iPhony.

Já po dohadování o tom, jestli mě Robert může vyfotit tak, abych aspoň na jedný fotce neměla každý oko na jinou světovou stranu. Kompromis jako vyšitý.

Jedna z mnoha jeptišek a musím říct, že jim závidím černý hábit bez kočičích chlupů. To já si vezla chloupky Dračiny do Říma a zase zpátky.

Nádherný sloupořadí. Jsem si jistá, že kdybych byla místní, určitě se sem budu vracet kvůli focení za svítání. 

No ano, klasická fotka, ale na druhou stranu Italové fakt ví, jak připravit výborný kapučíno. Vlevo průvodce, který nám hodně pomohl.

Jedna z obřích obrazovek pro návštěvníky, kteří nevidí na papeže. Ten promouvá z toho balkonu za rohem a stopro v pantoflích.

Místní holubi jsou na focení zvyklí, a proto dlouho pózují. To by se mi v Praze s těmi fracky nepoštěstilo.

Egyptský obelisk převezený z Alexandrie roku 37

Jestli se taky chystáte k Bazilice sv. Petra vyrazit, můžete si předem domluvit požehnání  Papeže. Když je zrovna v Římě, tak umožňuje veřejnou audienci každou středu v deset ráno. Jistě to tak má načasovaný schválně, neb tou dobou už skončila repríza Ulice a v televizi je jenom teleshoping s reklamou na matrace Dormeo.

Z této strany můžete odbočit směrem k Andělskému hradu. Tak jsme to udělali i my, jinak by na blogu níž nebyly ty fotky.

Řeka se nebezpečně zvedla a turisti nevěděli, jestli dřív fotit a točit hladinu, nebo památky.

V závěru mi je líto, že fotky Sixtinské kaple nemám, tak vám aspoň ukážu pohled za padesátníkový euro.

Žádné komentáře:

Okomentovat